Znásilněná žena

Každá žena zajisté miluje svého partnera a sex s ním jí rozhodně přináší potěšení. V případě znásilnění se vše změní a sex je pro ženu ošklivou noční můrou.

Žena a nechtěný sex neboli znásilnění

Každá žena žijící ve společné domácnosti s „mužem svých snů“ svého partnera zajisté miluje a vítá ho s otevřenou náručí. V případě, že se žena stane obětí trestného činu znásilnění, stává se její partner jakýmsi zdrojem nepořádku v domácnosti.

Znásilnění je pro každou ženu jistě velmi otřesný zážitek, který změní celý její postoj k životu a hlavně k mužům. Při znásilnění každá žena zažívá pocit hrůzy, hnusu, odporu a špíny. Tyto pocity pak ženu pronásledují i dlouho po té. Většinou se žena tyto pocity snaží smýt sprchou, kde tráví celé hodiny. To však není vůbec nic platné. Znásilněná žena se cítí být jaksi pošpiněná.

Psychika ženy, která zažije znásilnění, zpravidla reaguje velmi bouřlivě. Žena cítí odpor sama k sobě. I když za znásilnění žena opravdu nemůže, často se cítí provinile a o svém hrozivém zážitku odmítá mluvit i se svými velmi blízkými.

Znásilněné ženy často viní samy sebe

Se znásilněním má zkušenost opravdu velké procento žen. Znásilnění zažilo více žen, než se obecně soudí. Bílý kruh bezpečí provedl výzkum sexuálního chování. V tomto výzkumu bylo zjištěno, že více jak osmina českých žen byla znásilněna. A to nemáme ani tušení, kolik žen tuto skutečnost zatajuje.

Muži, kteří by se dali označit pojmem „silácký chvastoun“ znásilnění považují za cosi pikantního. Siláčtí chvastounové říkají, že by žena měla být ráda, že má o ni někdo zájem a že se jí přece nic tak strašného nestalo. Pokud však potká znásilnění právě jejich partnerku, mají nepřekonatelný pocit ponížení. Mezi muži také panuje názor, že kdyby žena opravdu nechtěla, tak se přeci hravě násilníkovi ubrání.

Také názor, že žena incident znásilnění nějak vyprovokovala, je velice častým. Často se tak stává, že se okolí začne od znásilněné ženy jaksi odtahovat. A to ve chvíli, kdy žena potřebuje zažívat pocit lásky, podpory a jistoty více, než kdy jindy.

Každý by si měl uvědomit, že existuje něco, co z oběti dělá opravdu oběť – nejistota, strach, viditelná slabost či nějaký handicap, upozorní násilníka, že se před ním naskýtá jeho kořist.

Znásilněná žena nejen že zažije otřesný a hrubý sex, ještě s ní často není zacházeno hezky ani následně poté. Hrubé a necitlivé zacházení v ordinaci vyšetřujícího lékaře a při styku s policií bývá také velmi hrozným zážitkem. Také proto se mnoho žen neodváží trestný čin znásilnění vůbec ohlásit. Tak se žena lehce dostane do stavu, kdy se v ní rozvíjí posttraumatická porucha, která může spouštět další duševní poruchy – poruchy spánku, porucha sexuální (porucha vzrušivosti, fyzický odpor k jakémukoliv dotyku či frigidita) aj.

Účinná pomoc je tedy samozřejmě prevence. Nikdy se tedy nepohybujme samy v neznámých a opuštěných končinách. A to ani v případě, že by se mělo jednat jen „o pár metrů“. Tak eliminujeme nebezpečí přepadení.

Nicméně i tak, by měla být každá žena připravena na obranu. Je vhodné mít vždy po ruce pepřový sprej, nebo alespoň svazek klíčů. Klíče sevřeme v pěsti tak, že mezi každým prstem vykukuje vždy jeden klíč. Hřbetní rána rukou tak bývá velmi účinnou obranou. Nejdůležitější je být neustále připravena na možné přepadení a zachování chladné hlavy.

Pokud vás přeci jen znásilnění potká, tak tento zážitek rozhodně nepodceňujte a hovořte o něm se svým okolím. Je třeba si uvědomit, že tento hrozný zážitek jen tak sám rozhodně nevymizí.