Nymfomanie

Sex hraje v lidském životě důležitou roli. Jeho rozdílná potřeba bývá problémem mnoha partnerských vztahů. A většinou je žena tou z páru, která vyžaduje sexu méně.

Ale existují i takové ženy, kterým jejich intimní život neustále připadá naprosto nedostačující. Takovým ženám se říká nymfomanky.

Nymfomanie je definována jako chorobně zvýšená touha ženy po muži, zvýšená pohlavní vzrušivost a nenasytnost ženy, ženská hypersexualita. Slovo nymfomanie je odvozeno z řečtiny: nymphe = mladá žena; nymfy byly dcery Diovy, vodní, lesní a horské bohyně či polobohyně.

Mnoho či málo sexu?

Mezi sexuology existují spory o tom, zda se u nymfomanie (nebo u mužů satyriázy) jedná o nemoc či ne, neboť odlišit člověka se zvýšenou sexuální aktivitou od člověka s „normální“ sexuální aktivitou není vůbec snadné. Kolik milování za týden nebo za den je ještě v normě a kolik už je za její hranicí? Někteří muži by nymfomanku jako svou partnerku uvítali.

Existuje však shoda mezi těmi, kteří nymfomanii považují za poruchu. Shodují se, že mezí hypersexuality je to, když člověk svým chováním způsobuje potíže nebo poškozuje sociální fungování.

Příznaky nymfomanie

Žena trpící nymfomanií je permanentně frustrována. Snaží se dosáhnout uspokojení, ale není to možné, i když dosahuje někdy i mnoha orgasmů denně. V důsledku toho hledá stále nové partnery, využívá k sexu každou příležitost a přistupuje i na sexuální styk s neznámými partnery, a to bez ohledu na riziko pohlavních chorob. Při absenci sexu se u ní projevují abstinenční příznaky, např. zvýšená nervozita. Je si plně vědoma toho, že ohrožuje svou rodinu, pověst a přesto stále dokola hledá toho „pravého“ partnera, který jí pomůže k vyvrcholení.

Lékař může zasáhnout jen v případě, že má žena zvýšenou hladinu androgenů, což jsou pohlavní hormony. Ovšem je tu riziko vedlejších účinků hormonů – tyto léky kromě celkové sexuality ovlivňují i plodnost. Pokud má ale žena hladinu androgenů naprosto vyrovnanou, bývá sexuologem doporučena spíše k psychologovi nebo psychiatrovi. Ten dokáže nymfomanii relativně dobře stabilizovat. Většinou postačuje psychoterapie, v krajních případech může lékař předepsat psychofarmaka.